Stanovování cílů - ano nebo ne?

1. Článek ze seriálu Spokojené JÁ, napsaného pro MAKE HAPPY - VISION POSTER

Stanovování cílů – ano nebo ne?

Nastavujete si cíle? Víte kam směřujete? Víte kudy vede cesta k Vašemu cíli? Připadá vám dávání cílů omšelé, nudné a přežité? Čtěte dále a třeba změníte názor :-).

Pamatujete si na úvodní článek našeho miniseriálu? Pro jistotu vám připomenu část z něj, protože nyní s ní budeme podrobněji pracovat.

„Představte si, že máte v plánu v sobotu vyrazit s partou přátel na výlet. Cílem je nejvyšší kopec v okolí a rozhledna na jeho vrcholu. Znáte ten pocit, jak šplháte do kopce říkáte si: „Sakra proč to dělám, to nemám zapotřebí.“? Máte chuť to vzdát, ale nakonec s vypláznutým jazykem, v propoceném tričku a vyčerpání stanete na jejím vrcholu. Co cítíte? Pocit naplnění? Radost? Euforii? Uspokojení ze splněného cíle? „Dokázal/a jsem to!“ Ten pocit je slovy nepopsatelný a každý ho vnímáme trochu jinak. Jedno je ale jisté. Je velmi pozitivní a příjemný a dokáže nás nabít energií na mnoho dalších dnů.

Znáte také ten pocit, jak se celý týden těšíte na víkend, jak se budete „flákat“ a nebudete muset vůbec nic dělat? Lákavá představa, že ano :-). Jak to ale obvykle dopadne? Hned v sobotu po obědě „umíráte“ nudou a prázdnotou a přemýšlíte do čeho se pustíte, komu zavoláte a s kým vyrazíte ven. Ne vždy se vám ale podaří najít dostatečně lákavý náhradní plán. Ptáte se proč tomu tak je? Protože váš den nemá žádný cíl a tudíž vám nedává žádný smysl.

Neznamená to ale, že dávání cílů nutí člověka k neustále aktivitě a produktivitě. Ba naopak. Stanovování cílů může dost dobře pomoci také v tom, naučit se pasivně odpočívat a skutečně nedělat nic. Tajemství je ale v tom, že i tato část našeho bytí bude vědomá a ohraničená. Jedině pak můžeme cítit uspokojení a naplnění i z nic nedělání. „

Co myslíte, že se stane, budeme-li žít život bez cíle?

Pravděpodobně budeme jen tak proplouvat životem, bez konkrétního směru a kroků a budeme žít „ode dne ke dni“. Nejspíš zůstaneme na místě a budeme dělat totéž co doposud. Pravděpodobně nám ale život bude připadat nudný a nebude dávat valný smysl.

Kdo o nic neusiluje, ničeho nedosáhne a nemůže cítit onen pocit naplnění, když se mu podaří dojít do cíle. (viz. První příklad s rozhlednou výše).

Chceme-li dát životu směr, chceme-li se rozvíjet a růst a dosáhnout v životě naplnění, potřebujeme znát svůj cíl, směr, nebo metu. Potřebujeme vědět kam jdeme a proč.

V raných obdobích života přesně po tomto netoužíme – chceme žít z minuty na minutu, svobodně a nevázaně, bez ohledu na budoucnost a zodpovědnost. Stanovování cílů nám připadá zbytečné , svazující a nesvobodné. Později (většinou s příchodem myšlenek na založení vlastní rodiny a celkové osamostatnění se) většinou změníme názor a pochopíme, že rodiče měli pravdu a že dokončit povinnou školní docházku, udělat maturitu či vystudovat vysokou školu asi mělo nějaký význam. Do této doby za nás, většinou, přemýšleli naši rodiče. Rozhodovali o zásadních otázkách v našem životě a byli to právy oni, kdo určoval náš směr a cíl. Dost často se tak stává, že ještě ve 20ti letech nerozumíme proč děláme to co děláme a jaký to má vlastně smysl. Ze své praxe mohu také říci, že někteří lidé neznají svůj směr a cíl ani v pozdní dospělosti. A to je velká škoda.

Ať jste jakkoliv staří, začněte právě teď vědomě a cíleně uvažovat o směru jakým se v životě vydáte, co pro to uděláte a jak toho celého můžete dosáhnout.

Dříve bývalo stanovování cíle výsadou managerů, kterým velmi pomáhaly k dosažení lepších výsledků společnosti. Časem však ale poznáváme, že plánování a stanovování cílů má obrovský význam i v našem běžném životě. Aby se nám však dařilo našich cílů dosahovat, je potřeba dodržovat několik důležitých pravidel.

Jak si cíl tedy správně nastavit? Aby byl cíl cílem, měl by splňovat určitá kritéria. Měl by být především dostatečně konkrétní a jasně specifikovaný. Současně bychom měli být schopní vyhodnotit (změřit), zda se nám jej podařilo dosáhnout nebo ne. Měl by být také dostatečně zajímavý (něco nás naučit, někam nás posunout, dodat nový zážitek, … Neměli bychom zapomínat na to, že by pro nás měl být dosažitelný a přiměřený. Je dobré, když občas vyjdeme ze své komfortní zóny a zvolíme cíl hodně ambiciozní. Nicméně nemělo by to být pravidlem. Správný cíl má být reálný a v našich možnostech. Při stanovovaní cílů je ovšem také zásadní dávat si velice konkrétní termíny, kdy hodlám cíle dosáhnout. Bez těchto pravidel k plnění cíle obvykle nedochází. Jediné co pak přichází je frustrace a beznaděj, že se zase nic nestalo.

Bude-li náš cíl ještě dostatečně vzrušující (bude-li to výzva) a k tomu zaznamenaný například na Vis ion Posteru a umístěn tak, abychom na něj co nejčastěji viděli, není možné jej nedosáhnout :-).

Z hlediska času a plánování bychom cíle mohli rozdělit takto:

1) Dlouhodobý / Hlavní / Životní

Například: Do svých 40 let se stanu úspěšnou podnikatelkou, vydělávající XY s kladnými referencemi

Za svůj život porodím 3 děti a budu dělat vše pro to, abych měla fungující a spokojené manželství.

2) Střednědobý

Například: Do 5ti let se přestěhuji do krásného domku za Prahou s velkou zahradou.

Do 2 let se naučím anglicky a budu schopna sama cestovat po Evropě.

3) Krátkodobý

Například:

Během dnešního dne vyřídím nepříjemný telefonát.

Do konce týdne se rozhodnu, kam pojedu na dovolenou a zakoupím si letenku.

Ať je již cíl jakýkoliv, vždy by měl ale splňovat již dříve zmíněné zásady.

Vraťme se k druhému příběhu nahoře v tomto článku. Víte již nyní proč vás to plánované a vytoužené „flákání“ obvykle nakonec vůbec nebaví? Pořád ne? Odpověď je jednoduchá:

- protože váš cíl nebyl dostatečně:

1) specifický

2) měřitelný

3) ambiciózní

4) realistický

5) termínovaný (časově ohraničený)

6) vzrušující (dostatečně zajímavý na to, aby stálo za to jej dělat)

7) zaznamenaný

Jak by tedy takový cíl měl znít, aby měl šanci na úspěch?

„Následující sobotu budu alespoň dvě hodiny v kuse ležet na gauči a nebudu dělat vůbec nic.“

Tento cíl je:

1) specifický – „ležet na gauči“

2) měřitelný – má jasný začátek a konec

3) ambiciózní – pro nás workoholiky je to poměrně oříšek ;-)

4) realistický – 2 hodiny se dají vydržet a tělo si odpočine (celý víkend je moc)

5) termínovaný (časově ohraničený) – „dvě hodiny v kuse“

6) vzrušující (dostatečně zajímavý na to, aby stálo za to jej dělat) – tělo si potřebuje odpočinout, to je dostatečně silný motiv.

7) zaznamenaný – zapsaný na tomto listu papíru (v diáři, …).

Vnímáte ten rozdíl?

Zajímá vás toto téma více? Chcete si vyzkoušet několik praktických cvičení? Napište nám a zašleme vám pracovní list, vytvořený speciálně pro tento náš miniseriál.

Email: ivana.sterbova@prostorprodialog.cz - do předmětu uveďte Deníkový list - cíle.

A nezapomeňte – za měsíc pokračujeme s tématem Překážky na cestě k cíli. Sledujte nás.