Rubrika: Ze života personalistky - Neuskutečněný pohovor

Na dnešní dopoledne jsem měla domluven pohovor s nadějnou kandidátkou na zajímavou pozici. Kandidátka velmi spěchala na termín a do telefonu se tvářila, že na pozici jí opravdu záleží a že právě našla přesně tu pozici, kterou hledá. Vyšla jsem jí tedy vstříc a dala jí přednostní termín v čase, který pro mě nebyl úplně komfortní, ale akceptovatelný. V domluvený čas jsem byla na domluveném místě, zaplatila parkování, objednala si čaj a čekala. Dokonce jsem jí v předstihu psala smsku, kde mě najde (byla jsem dobře ukryta). Reakce však žádná nepřišla a bohužel nepřišla ani kandidátka. Po akademické dvanáctiminutovce vytáčím její číslo se značným podezřením, že toto bude zase jeden z těch pohovorů, které se neuskuteční, nicméně s připravenou velmi slušnou otázkou: „Nebloudíte náhodou?“. Telefon však vydává obsazený tón a tak čekám dál a počítám, že po chvíli zavolá zpět – to je přece slušnost, ne? Po dalších pěti minutách zkouším znovu, ale bohužel na druhé straně slyším jen vyzvánění a nikdo se neozývá. A tak jsem si už na 99 % jistá, že to nebere schválně, nicméně stále ještě zachovávám dekorům a píši zdvořilou smsku s otázkou zda dorazí, zda na ní mám čekat. Odpovědi se však nedočkám a hladina vzteku ve mně roste. Nebyla bych to já, kdybych za každou cenu „nekopala“ za spravedlnost a férové jednání a nesnažila bych se lidi naučit, co je to slušnost ;-). Ano, je to ztráta energie s nízkou hladinou dopadu a věnuji tomu až příliš času a úsilí, ale stále věřím, že alespoň jedno procento si to uvědomí a třeba se příště zachová jinak. Ostatně toto je vlastně i cíl tohoto příspěvku ;-). A tak píši další smsku – tentokrát vysoce asertivní s informací, že rozumím tomu, že asi ztratila o pozici zájem, ale že se měla omluvit, že tím způsobuje další komplikace a nemalé finanční náklady dalším lidem a že její jednání vnímám jako velmi neprofesionální. V ten okamžik mi přichází odpověď (říkám si hurá – konečně jsem jí vyprovokovala k jednání! :-)) - fotka zavázané ruky a informace „Ráno jsem spadla ze schodů“, nic víc, nic míň.

Asi si říkáte – chudák paní ….toto si nezasloužila, ta paní Štěrbová není vůbec empatická a ani trochu trpělivá. Kdybyste však věděli, kolik já už jsem slyšela podobných důvodů (od úmrtí v rodině, přes autonehodu (ta vede ;-)), zapomenutou peněženku, zabloudění, náhlá nemoc, neodkladný lékař atd.)! Statisticky není možné, aby se podobné důvody objevovaly tak často a tak mi nezbývá než pochybovat o pravdivosti těchto výroků. A víte jak se pozná, když je to doopravdy pravda? Že ti lidé, kterým se to doopravdy stane, tak i přesto zavolají, nebo pošlou zprávu a hluboce se omlouvají. A navíc... poznáte jim to na hlase. A to jsou ti kandidáti o které máme pak zájem – spolehliví a upřímní ať se děje co se děje.

Dělat mrtvého brouka opravdu nikam nevede!!! Naučme se, prosím, postavit problémům čelem a říkat asertivní NE. Vždyť co je na tom špatného – tak jsme si to rozmysleli, nikdo nám hlavu neutrhne. Tisíckrát radši se budu věnovat jiné práci, či jinému kandidátovi, než trávit čas na cestě a čekáním na někoho, kdo celou dobu ví, že nepřijde.

Možná paní křivdím, možná zrovna ona opravdu spadla ze schodů … nevím. Pokud ano, věřím, že bude brzy fit a ozve se s omluvou a žádostí o nový termín. To by totiž bylo to nejsprávnější, co by mohla udělat a co by mě ještě mohlo přesvědčit, že je to profesionálka s výbornými komunikačními schopnostmi jak avizovala ve svém životopise ;-).

A ještě jedna věc. Spousta zaměstnavatelů a agentur si vede o těchto „zazděných“ pohovorech záznam a věřte tomu, že se nám to klidně může vrátit jako bumerang až nám na té pozici bude doopravdy záležet. Znám spoustu takovým případů…. Ale ty už si nechám zase na jindy :-).

Asertivitě zdar! :-)