Co mi bere a dává jedno náročné emotivní období?

Krásný den vám všem,

Píši vám ze své nové pracovny v bytě, do kterého se za 10 dní stěhujeme. Sedím na provizorní židli u vypůjčeného stolu, marně hledám internetové připojení a snažím se soustředit se na práci. Do rytmu mi hrají tony vrtačky a elektrického šroubováku, to z toho jak ve vedlejším pokoji montují kuchyňskou linku.

Procházím velice náročným, ale zároveň krásným a emotivně výrazným životním obdobím, které obsahuje celou řadu velkých změn:

• stěhování z mých oblíbených Nuslí (ano, z mé strany není primárně stěhování úplně dobrovolné ;-))
• s tím související opuštění naší barákové party a každodenního společného řádění našich děti, společných "grilovaček" ve dvoře a vzájemného hlídání si dětí
•  rozloučení dětí se školkou, která jsou spojená s velice emotivními a přenádhernými besídkami na kterých jsem si uvědomila,  že Mareček je už doopravdy zralý a připravený nastoupit od září do školy a Rozárka je ve svých 3,5 letech schopna navázat pevný a opravdový kamarádský vztah se spolužačkou a do detailu domyslet, že už se od září s Viktorkou nebude každý den držet za ručičku.
• v nejbližších dnech očekáváme také narození neteře Barunky (ani nevíte, jak jsem šťastná, že se můj brácha konečně stane tátou a jsem si jistá, že bude výborný rodič).

Ano, tento rok je pro mě plný změn a zvykání si na samé nové věci. Věřím, že každá změna je výzvou a jsem přesvědčena o tom, že mi přinese zase další nové zkušenosti a zážitky a posune mě dál. 

Proč Vám to ale píši?

Uvědomuji si, jak moc je pro mě důležité, že tímhle vším procházím v doprovodu lidí, které mám ráda a které mají rádi mě. Cítím jejich podporu a vidím, jak mobilizují síly, když je potřeba. Vidím, jak jako širší rodina rodina držíme při sobě. Kdyby se neděly tyto "velké věci" a radikální změny v našem životě, nejspíš bych tu podporu, jako obvykle, skoro neviděla.

Vidím, jak manželovi září oči, když vejde do nového bytu a při pohledu z okna vidí stromy, nikoliv rušné silnice s „kočičími hlavami“. Plní si svůj sen – konečně! A já jsem vděčná sama sobě, že jsem ten náš stěhovací „boj“ nakonec vzdala a řekla „ok, přestěhujme se tedy“. Oddala jsem se jeho přání a rozhodla jsem se svést se s ním na jeho vlně. A víte co…ono to tady vůbec, ale vůbec není špatné! ;-)

A proto, zamysleme se nad svým životem a lidmi kolem nás a zkusme si uvědomit jejich podporu a sounáležitost. Dovolme si také, jejich pomoc přijmout, když nám ji nabízejí. A pokud ne, zkusme si o ni říci. Uděláme tak mnohdy dokonce dvojí službu…

Nelpěme vždy na zaběhnutých systémech, zkusme vystoupit ze své komfortní zóny a udělejme změnu. Když k tomu ještě splníme sen milovanému člověku, zjistíme, že je stejně úplně jedno, kde se zrovna nacházíme a co tam děláme. Dojde nám, že hlavní je S KÝM tam jsme!

Ivana