Můj okamžik bez mobilu + SOUTĚŽ

Můj okamžik bez mobilu

Přišla jsem na sraz s kamarádkou, zcela výjimečně, o 2 minuty dříve. A nebo, že by ona přišla později?;-). „Hmmm, ještě tu není, musím chvilku čekat.“, honilo se mi hlavou. Automaticky jsem začala „hrabat“ ve své bezedné kabelce a hledat mobil. Už ho držím v ruce a koukám, zda mě někdo, za posledních 15 minut co jsem řídila auto, nesháněl, či zda mi nepřišel nový e-mail, který jsem ještě nečetla. Ano, už celých 15 minut jsem nezkontrolovala svůj mobil;-). Velké překvapení, když na telefonu nevidím ani zmeškané hovory ani nepřečtené e-maily. Kdo by taky seděl u mobilu či počítače v sedm večer. To lidé obvykle tráví čas s rodinou, přáteli nebo třeba sportem. Stejně jako jsem to měla v plánu za chvilku i já. „Hmm, nemusím nic řešit. Co tady sakra budu ty dvě minuty dělat?“, znělo v mé mysli. „No, mohla bych se mrknout na Facebook, co nového se odehrává tam.“, objevila se zdánlivě spásná myšlenka v mé hlavě. Jenže o moment později se, chvála Bohu, objevila i myšlenka úplně jiná. „To už jsem vážně tak závislá na tom přístroji, že do něj musím koukat i když to vůbec není potřeba? To tady vážně nevydržím chvilku jen tak stát a prostě v klidu čekat?“. Zastyděla jsem se sama před sebou a mobil jsem schovala. Na místo toho (asi abych přece zaměstnala svou mysl;-)) jsem začala pozorovat dění kolem. Zaměřila jsem se na lidi, kteří byli ve stejné situaci jako já a tudíž pravděpodobně čekali na svého parťáka na hodinu tenisu, squashe či společného plavání. Vzorek byl poměrně široký – mluvím cca o 10 lidech kolem.
A víte co jsem viděla?
10 obrovských mobilů! Teprve za jejich zády jsem mohla hledat obličeje jejich majitelů. Ajen opravdu stěží jsem našla nějaké PŘÍTOMNÉ oči. Došlo mi, že situace je vážná, možná už i zoufalá.

Schováváme se za svůj mobil a možná i nevědomky si hrajeme na to, jak jsme důležití a nepostradatelní. A co hůř? Děláme to už úplně automaticky. Před čím se to vlastně schováváme? Před okolním světem? Nebo snad sami před sebou?

Seděla jsem tam, koukala kolem a přemýšlela jsem. Uvědomila jsem si, že to kolem je realita. Cítila jsem, že je všechno najednou takové....... OPRAVDOVÉ!. Najednou jsem věděla, že jsem TADY A TEĎ a že to je ten „stav“ o kterým se všude pořád píše a já ho doopravdy prožívám. Užívala jsem si tuto chvilku klidu, kdy nic nemusím. Byl to krásný pocit.

Rozhodla jsem se, že chci takových pocitů zažívat více a více. Mojí ambicí není zrušit používání mobilu a stát se offline ženou. Chci zrušit tento automatizmus, který jsem si vypěstovala a začít mobil používat opět pouze a jen vědomě a cíleně.

Jdete do toho se mnou?;-)

Až budete v podobné situaci, zkuste si vzpomenout na můj e-mail. Vezměte mobil a ukliďte ho. Sledujte co se bude dít. Možná budete cítit paniku, že je něco jinak. Možná se dáte s někým do řeči a dozvíte se něco nového. Možná si srovnáte svoje myšlenky. Možná si jen tak odpočinete. A možná ucítíte obrovskou hrdost, že jste právě začal/a mít moc nad svých chováním.

Budu moc ráda, když mi napíšete co se dělo, co vám to přineslo a nebo co vás díky tomu napadlo. Napište také, máte-li nějaké osvědčené tipy, které vám pomáhají být tady a teď a o které byste se rádi podělili. A pokud to máte celé úplně jinak, napište také.:-)

Příští měsíc vám všem povím, co jsem se dozvěděla a shrnu naše společné úsilí. Vše bude, samozřejmě, anonymní.
Moc se těším na vaše příspěvky a postřehy.
Krásné dny TADY A TEĎ přeje
Ivana